Bije ve mně cizí srdce
Autentická výpověď mladé Francouzky, která od dětství trpěla závažnou dědičnou srdeční chorobou a před dovršením dvaceti let se musela podrobit transplantaci srdce. Autorka tohoto zajímavého svědectví dlouho žila normálním životem svých vrstevníků, ve třinácti letech jí ale byla diagnostikována dilatační kardiomyopatie a zdravotní stav se postupně prudce horšil. Krátce před maturitou obtíže, které zapírala sobě, rodičům i lékařům, vyvrcholily akutním srdečním selháním a došlo ke klinické smrti. Přežila jen díky okamžitému zásahu a byla pak odkázána na umělé srdce. Shodou nevšedních náhod byl do čtyřiadvaceti hodin nalezen vhodný dárcovský orgán a provedena jeho úspěšná transplantace. Po odléčení mohla mladá žena začít normálně žít. S velkou vděčností a prostými slovy vypráví dívka o své nemoci, jejích příznacích, vlastních pocitech i velkém úsilí lékařů. Z hlediska pacienta, který díky transplantaci žije, se laickým, ale o to věrohodnějším způsobem vyjadřuje k technickým a hlavně etickým problémům spojených s dárcovstvím a transplantacemi orgánů.
